Poslední rána
Doposud jsem nepochopil, proč vládní představitelé používají vekoústá prohlášení o podpoře malého a středního podnikání, když se jedná o vykořisťování a zneužívání lidí. Byl jsem donucen nést následky své důvěřivosti, a rezignovat v tom smyslu, že budu do konce svého života splácet dluhy, které mi vnikly cizím zaviněním. Jenže mé děti za to nemohou. Jak jim mám vysvětlit, že jim nejsme schopni poskytnout stejné věci jako rodiče jejich vrstevníků ?
Po popsaných hrůzách kterými jsme si prošli, jsme si já i má manželka našli zaměstnání . Nastoupil jsem do velké výrobní firmy a dostal dobrou práci. Ano, je to jedna z velkých zahraničních firem, která v naší zemi podniká po udělení takzvaných daňových prázdnin. Na pracovišti byl zaměstnán jeden mistr výroby, který velmi nevybíravým způsobem šikanoval zaměstnance. Jeho jednání bylo velmi podobné tomu co jsme viděl v některých filmech o fašismu, nebo rasové tyranii. Po svém dvouletém působení u firmy jsem se na to již nemohl dívat, a šikanovaných lidí jsem se zastal. Nemohl jsem se už dívat na ženy plačící po útoku tohoto nadřízeného, na výpovědi podávané z důvodu šikany a sexuálního obtěžování, a na přehlížení situace nadřízenými, kteří vyhazovali stížnosti do koše. Tak jsem se stal nepohodl ným a vyštvali mne ze zaměstnání, kam jsem do té doby chodil rád a kde jsme vykonával práci, která ač nebyla placena odpovídající mzdou, mne bavila. Tak kde jsou zákony ? Kde je právo lidí na důstojný život ? Pochopitelně jsem hledal pomoc u státních úřadů. Právní oddělení ÚP, bezplatné právní poradny, Inspektorát práce, ale bez odezvy. Nikdo nám nepomohl.
Nyní jsem registrován na Úřadu práce,mám dluhy o které jsme se nezasloužil ve výši skoro 800.000,- korun. Manželka vydělává 12.000,- měsíčně a musíme živit dvě děti.
Cítím se ponížený a jako žebrák, když takto žádám o Vaši pomoc. Nevidím však jiné východisko ze své situace. Nejsem rom, nevyhýbám se práci, již více než dva měsíce jím jen polévku z bujonu s chlebem, aby děti nepoznali, že nemáme peníze. Neustálé deprese mi nedovolí spát. Jsem na pokraji sil, a nevidím východisko ze své situace.
Proto Vás žádám, pokud si myslíte, že by jste mi chtěli pomoci zbavit se dluhů a důstojně dožít, zareagujte. Neuvádím jméno, abych zabránil možnému zostuzení svých dětí a jejich dikriminaci. Jsem ale ochoten v oddůvodněných případech vyjít z anonimity a sejít se osobně. Na Vaše případné reakce odpovím. Nemám co zakrývat, nechci vzbudit dojem lháře.